Praktické využití

Strečink bychom měli zařadit vždy na začátek a na konec jakékoliv sportovní aktivity. Na začátku sportovní aktivity provádíme strečink většinou až po mírném zahřátí organismu. Cílem je především příprava pohybového aparátu na fyzickou zátěž a hlavně prevence poranění. Protažení zaměříme na svalové oblasti, které budeme nejvíc zatěžovat. Po sportovní aktivitě je hlavním cílem strečinku vykompenzovat napětí zatěžovaných svalů a protáhnout je do původní délky. Kdybychom opomněli závěrečný strečink, nedojde ke kompenzaci (uvolnění), neodstranili bychom napětí a svaly by měly tendenci se zkracovat.

Pokud posilujeme svalstvo, je strečink nezbytný před i po posilování. Před posilováním protahujeme antagonistu svalu, který chceme posilovat. Antagonista je sval protější ke svalu, který daný pohyb vykonává (agonista), brání mu v pohybu. Pokud protáhneme antagonistu před vlastním posilováním atomisty, prodloužíme jeho délku, zefektivníme tak posilování, neboť umožníme provádět pohyb agonistovy v plném rozsahu. Po posilování protahuje sval, který jsme zatěžovali, opět za účelem kompenzace délky a napětí.

Metodické zásady

Při cvičení strečinku bychom měli dodržovat určité zásady, které mají zdravotní význam nebo efektivnější účinek na působení svalového protažení.

• Před jakýmkoliv cvičením svaly dostatečně zahřejeme.
• Cvičení provádíme v klidném teplém prostředí, chladnější vnější podmínky jsou nepříznivé.
• Zvolíme vhodné oblečení, které je volné, nebrání v pohybu a nezpůsobuje nepříjemné pocity stažení a škrcení.
• Při cvičení se nedotýkáme protahovaného svalu a zvolíme takovou polohu, aby protahovaný sval nebyl v kontaktu s podložkou, neboť jakýmkoli dotekem dochází k nežádoucí aktivaci svalu.
• Začínáme od nejjednodušších poloh. Tělo je pevně stabilizováno a protahovaná část je zcela uvolněná, postupně zvyšujeme obtížnost cviků.
• Z výchozí polohy přejdeme pomalu vědomě do polohy, ve které cítíme napětí. A v této fázi vydržíme kolem 30 sekund (až 60 sekund). Stejně pomalu se vědomě vracíme zpět do výchozí polohy.
• Cvičení provádíme pomalu vedenými pohyby a s plným uvědoměním.
• Vědomě se soustředíme na oblast, ve které chceme dosáhnout účinky protažení.
• Vždy cvičíme do pocitu mírného tahu a příjemného napětí, nikdy by neměl nastat pocit bolesti.
• Využíváme reflexních mechanismů – při aktivaci nádech a pohled očí vzhůru, při inhibici výdech a pohled očí dolů. Dosáhneme tak většího účinku protažení.
• V průběhu cvičení stále volně dýcháme )nosem), nezadržujeme dech, s výdechem vždy prohloubíme protažení, zvětšíme rozsah pohybu a zároveň uvolníme napětí ve svalech. Při výdrží prodýcháme staženou oblast.
• Aby cvičení mělo nějaký účinek, musíme cvičit pravidelně a najít si ke cvičení pozitivní vztah.
• Vždy cvičíme s ohledem na vlastní dispozice.