pondělí 11. února 2008

Druhy strečinku

Strečink můžeme provádět různými způsoby. Každá metoda je vhodná pro jinou situaci. Jinak budeme provádět strečink před pohybovou aktivitou, jinak po fyzickém zatížením, kdy se jedná především o doplavení zplodin ven z těla. Strečink se liší i v různých druzích sportů. I jinak se budou protahovat pracující po namáhavém dni stráveném v kanceláři nebo u počítače.

Důležité je dodržovat určitou pravidelnost a metodické zásady. Většina lidí provádí strečink aktivně staticky za účelem odbourávání nepříjemného napětí ve svalech a za účelem protažení pro lepší tělesný a psychický pocit.

AKTIVNÍ STREČINK

Je technika, při které člověk vědomě vyvíjí úsilí k dosažení daného cviku, kde většinou v krajní poloze určitou dobu setrvá (kolem 30 sec., doporučuje se až 60 sec.). Cvičení vykonáváme sami bez působení vnějších sil.

PASIVNÍ STREČINK

Je prováděn vnějšími silami, např. druhou osobou nebo vlastní váhou těla. Používá se i v léčebné pohybové rehabilitaci. Pokud je prováděn strečink ve dvojici, je třeba velká ohleduplnost a komunikace mezi partnery, neboť může lehce dojít k překročení hranice a poškození svalu a kloubu.

STATICKÝ STREČINK

Je klasická a nejčastěji používaná metoda technika ve výdrží, která se skládá ze dvou částí. V první počáteční fázi protažení svalu dochází k odstranění napětí ze svalu a ve druhé fázi se zvětšuje pružnost svalu. Ve statickém strečinku se sval natahuje až do krajní polohy (nikdy ne do pocitu bolesti), ve které se doporučuje vydržet kolem 30 sec.. Nesmí dojít k zadržování dechu, naopak s výdechem se má protažení prohloubit – zvětšit rozsah pohybu.

DYNAMICKÝ STREČINK

Je cíleně dynamické protahování, které využívá pohybové energie těla, plynule se přechází z jedné polohy do druhé. Slouží především k zvětšení kloubní pohyblivosti. Dynamický strečink využíváme tehdy, když chceme protáhnout zahřáté svaly a přitom udržet zvýšenou tepovou frekvenci. (většinou před fyzickým výkonem). V této metodě je potřeba větší počet opakování.

METODA PIR

Je postizometrická relaxace, PIP je postizometrické protažení. Nejdřív dochází k izometrické kontrakci (svalové napětí bez zkrácení nebo prodlužování svalových vláken). Protahovaný sval se kontrahuje proti odporu. Tato fáze trvá kolem 8 sekund. Potom je na řadě relaxace, uvolnění po napětí, kolem 3 sekund. Na závěr se daný sval protáhne, protažení by mělo trvat 20-30 sekund. Tato metoda strečinku je velmi účinná.

RYTMICKÝ STREČINK

Je kombinací statického a dynamického strečinku.

BALISTICKÝ STREČINK

Je švihový typ strečinku, kde je vyvíjen impuls k pohybu pouze na začátku, zbytek pohybu je veden setrvačností. Nevýhodou je krátké setrvání v krajní poloze, švihový pohyb není pod volní kontrolou. Při tomto druhu strečinku může lehce dojít k úrazu, je zde riziko natažení nebo natržení svalu.

REPETITIVNÍ STREČINK

Je protahování při aktivitě svalu, jemné hmitání v krajní poloze protažení svalu, tzv. metoda dopružení.

POWER STRETCH

Je kompletní cvičební sytém zaměřený na udržení kondice a zdraví. Rozvíjí sílu, rovnováhu, flexibilitu, podporuje správné držení těla a vyrovnává svalové dysbalance. Jedná se o kombinaci pasivního a dynamického strečinku s promyšleným využitím silové práce antagonistů protějších svalových dvojic), střídaní pozic otevřené a uzavřené pánve. Při pozicích otevřené pánve se zaměřujeme na zpevňování svalů předního řetězce a vnitřní strany stehen, při pozicích uzavřené pánve dochází k důkladnému protažení zadního řetězce. Při cvičení klademe důraz na stabilizaci břicha v každé pozici, na protažení páteře při nádechu a na fixaci svalstva v oblasti beder.

PNF

Proprioreceptivní neuromuskulární facilitace je globálně aktivní technika strečinku. Pracuje s PIR, tj. střídání kontrakce svalu asi na 6 sekund (v rozsahu 75% maximální kontrakce) s kontrakcí jeho antagonisty při protažení asi an 10 sekund (v rozsahu 80% maximálního protažení). Opakuje třikrát. Při fixaci pozice nádech, při přechodu do jiné polohy a uvolnění výdech.

BALANCE

Je cvičení balančního charakteru pro zvýšení obtížnosti cvičení a větší stimulace hlubokého svalstva. U balančního cvičení vyvoláváme zvětšení dráhy pohybu těžiště, a tím zaktivujeme veškeré posturální svalstvo. Dochází tak k rychlým kontrakcím a uvolněním, k celkovému zpevnění svalového tonu. Pro další stupňování obtížnosti cvičení můžeme zvětšovat rozsah pohybu, zapojit paže, zavřít oči.

Pohyblivost

Pohyblivost neboli flexibilita je vedle síly, rychlosti, vytrvalosti a obratnosti jedna ze základních pohybových schopností. Jinak řečeno flexibilita je schopnost vykonávat pohyb ve velkém kloubním rozsahu. Význam pohyblivosti není jen v rozsahu pohybu, ale také v prevenci poranění. Dostatečná pohyblivost snižuje riziko natažení, natržení nebo dokonce přetržení svalů při nekoordinovaných pohybech.

Pohyblivost je ovlivněna několika faktory:

  • Je to anatomická stavba kloubů, jejich tvar a druh. Např. u žen je větší kloubní pohyblivost zapříčiněna tím, že klouby žen jsou menší, a tak umožňují větší rozsah pohybu.
  • Dalším faktorem jsou silové schopnosti svalů, jež se podílejí na daném pohybu.
  • Svou roli hraje také věk, teplota vnějšího prostředí, rozcvičení a zahřátí svalů, únava a psychický stav jedince.
  • Aktivita reflexního systému neboli napínací reflex. Pokud dojde k nepřiměřenému natažení, speciální receptory, tzv. svalová vřeténka uvnitř svalu způsobí reflexní stažení, a tím chrání sval proti násilným nepřirozeným polohám.

Je velmi důležité pohyblivost rozvíjet od útlého dětství a dále v průběhu celého života. Nejen sportovci často zatěžují své tělo jednostranně, což se časem projeví na oslabení a zkrácení určitých svalových skupin a na stavbě páteře. K největšímu nárůstu kloubní pohyblivosti dochází mezi osmým a dvanáctým rokem života. Pokud se u dětí nesprávným způsobem nadměrně rozvíjí kloubní pohyblivost před tímto obdobím, vzniká riziko poškození kloubů a vazů. Děti nemají ještě dostatečně pevné vazivo a kloubní pouzdra, proto násilné protahování může mít vážné důsledky dospělosti. Nadměrné uvolnění kloubů a protažení vazů způsobuje hypermobilitu a často dochází k luxaci kloubů.

Zdravotní význam a cíl strečinku

Úkolem strečinku je optimálně protáhnout svaly a rozvíjet kloubní pohyblivost bez vedlejších nepříznivých účinků, snížit svalové napětí po pohybové činnosti a udržet svaly v pružnosti.

Dále strečink slouží k prevenci před poraněním – natažením nebo natržením svalů, k prevenci některých svalových onemocnění – zánětu šlach apod. Přispívá rovněž k prevenci poškození kloubů. Strečink svými účinky připravuje tělo na fyzickou zátěž, na náročnější výkon, proto je nezbytnou součástí každé sportovní aktivity. Někteří odborníci navrhují strečink ještě před tréninkem, ale většina studií naopak doporučuje svaly nejprve zahřát a potom protáhnout.

Zkrácené svaly působí tlumivě na svaly oslabené, a to je hlavní příčinou vadného držení těla. Pravidelným cvičením strečinku můžeme ovlivnit správné držení těla a odstranit tak svalovou dysbalanci (svalovou nerovnováhu), která je často příčinou funkčních poruch a bolestí.

Rovněž biologické stárnutí může být zpomaleno cvičením. Ve stáří má určité výhody, udržuje tělesnou kondici, větší svalové napětí, kloubní pohyblivost, zlepšuje rovnováhu a držení těla, odstraňuje bolesti v zádech, zabraňuje řídnutí kostí. Cvičením se také zlepšuje vyměšování a kladně působí na odstranění deprese a stresu. Člověk, který cvičí, má více energie a může vykonávat každodenní práci snadněji. Některé studie ukázaly, že pravidelná pohybová aktivita zpomaluje proces stárnutí. Má-li být pohybová aktivita optimální, musí být respektovány faktory věku a musíme dbát na kvalitní a kvantitativní stránku věku. To platí i u strečinku. Zdraví mladí jedinci mohou provádět jakékoli cvičení dle svých možností a pocitů, dle sportovního zaměření a výkonnostní orientace. Starší člověk by měl provádět cvičení na protažení stažených svalů, které mu znepříjemňují pohyb v denním životě nebo způsobují bolesti.